OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
THE ACACIA STRAIN je taková tvrdší, o něco složitější varianta HATEBREED, trochu říznutá MESHUGGAH, která si od prvních jmenovaných půjčuje image drsných hochů, tah na branku a vlastně i Jaimieho Jastu, jenž si na albu „Wormwood“ zakřičel jako host v úvodní „Beast“, a od druhých trhané kytarové riffování.
Hlavní předností téhle party je řádně hutný a „heavy“ zvuk a spíše volnější tempo, které v současné době, kdy metalcoru dominují především rychlost a složitosti, působí celkem osvěžujícím dojmem. Skladby na „Wormwood“ nejsou nijak složité. Kapela jde přímo na věc a jejím cílem je pomocí osmistrunného „meshu“ zvuku kytar, drtivých úderů bicích a zabijáckého vokálu rozsekat vše na kusy. To samozřejmě není nic přelomového, ale poctivá hardcore řezničina se špetkou metalové techniky a deathového vokálu kapele zařezává naprosto přesně a po formální stránce není albu co vytknout.
Některé skladby jsou více rytmicky „rozhozené“, jiné zase „hejtbrýdovsky“ přímočařejší. Nejlépe zní ty zatěžkané psychotické válce („The Impaler“, „Bay Of Pigs“), kterých je na albu většina, a naopak ty „oldschoolově“ rychlejší pasáže („The Hills Have Eyes“, „Ramirez“) album možná zbytečně zlehčují. Kytarista nehrotí sóla či jiné vylomeniny a soustředí se spíše na poctivé, výrazné riffovačky, které však nejsou úplně nezajímavé a zařezávají se překvapivě hluboko, frontman cedí skrz zuby svoji nenávist vůči systému a nahrávce dominuje maximální naštvanost, agresivita a vztek. „Wormwood“ je deska s atmosférou vězeňského nápravného zařízení, ale zarputile nekompromisní postoj kapely má něco do sebe a nevadí zde ani jistá míra monotónnosti, která naopak v kombinaci s drtivým zvukem funguje dobře.
Není těžké pochopit, o co tady běží. Parta pokérovaných pořízků drtí „lopata“ hardcore plné siláckých gest. Ovšem pozor, tihle Američané to zase tak vážně neberou a jak dokazují jejich videoklipy, dovedou tuto pózu i vtipně zlehčit. Jejich zatěžkané střední tempo má jak se patří koule a kapela dává levou zadní „feeling“, o který se spousty hardcore drsňáků bezvýsledně snaží. Hudba, kterou produkují THE ACACIA STRAIN je jako dělaná na koncerty, kde s maximální hlasitostí nejlépe dosáhne požadovaného efektu.
„Wormwood“ je za desetiletou historii kapely již pátý studiový zářez, který se pravda od předchozích nijak zásadně neliší, a dovoluji si tipnout, že ani v budoucnu se od téhle party žádných velkých změn nedočkáme, ale na druhou stranu kapela dobře ví, co dělá, nehledá, netápe a dílo se jí daří. Pro příznivce HATEBREED, MESHUGGAH, THROWDOWN, TERROR, BORN FROM PAIN, EMMURE a podobných „veselých“ partiček správná volba.
Těžkotonážní, naštvané hardcore s řádně hutným zvukem a metalovou technikou.
7,5 / 10
Vincent Bennett
- vokály
Jack Strong
- basa
Kevin Boutot
- bicí
Daniel Laskiewicz
- kytara
1. Beast
2. The Hills Have Eyes
3. BTM FDR
4. Ramirez
5. Terminated
6. Nightman
7. The Impaler
8. Jonestown
9. Bay Of Pigs
10. The Carpathian
11. Unabomber
12. Tactical Nuke
Wormwood (2010)
Continent (2008)
The Dead Walk (2006)
3750 (2004)
And Life Is Very Long (2002)
When Angels Shed Their Wings : Volume 3 (7'' split) (2001)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Prosthetic Records
Stopáž: 47:32
Produkce: Chris „Zeuss“ Harris
Studio: Planet Z Studios, Hadley (USA)
U mě pouze průměr. Když jsem před více než čtyřmi lety recenzoval třetí album "The Dead Walk", doufal jsem, že se kapela dokáže pohnout z místa. Marně. Je sice fajn, že Američanům lze jejich zarputilost věřit, což je zmiňováno i v recenzi, ale já osobně tak nějak postrádám něco navíc. Něco, co by ten jejich těžkotonážní parní válec odlišilo od těch ostatních, stojících ve stejné řadě. Pakliže v tomto případě nehledáte více osobitosti a místo toho vám postačí řízná a dobře zvládnutá moderní metalová pumelenice, tak vás THE ACACIA STRAIN nejspíš uspokoji. Pro mě je to však málo.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.